​HUSU SE ZELÍM, PROSÍM

Nelze dnes jinak - musíme si povědět něco o hlávkovém zelí. Zejména samozřejmě proto, že se blíží oblíbený svátek svatého Martina, k němuž patří zelí stejně neodmyslitelně jako pečená husa, lokše nebo kaldoun. Ať už budete zelí připravovat sami, nebo se raději necháte zlákat nabídkou některého ze svých oblíbených podniků, určitě se vám bude hodit informace, že u nás červené (či též modré, i když je ve skutečnosti fialové) a bílé (to zelené) zelí seženete bez problémů. Hlávkové zelí je vděčnou a oblíbenou surovinou, dá se z něj kvašením připravit tzv. zelí kysané, ale pro přípravu zelíčka na poslední chvíli využijete spíše recepty na zelí dušené. A tady záleží opravdu jen na Vaší chuti: obvykle se neobjedete bez cibule, soli, cukru nebo medu, špetky pepře, kmínu a kapky octa. Připravit se dá na sádle i na másle a zahustit lze například moukou, jíškou či postrouhaným bramborem. Protože je zelí z rodu brukvovitých, může někomu vadit jeho čpavost, která se ovšem vařením výrazně vytrácí. S tím souvisejí také nadýmavé účinky. Nicméně množství vitamínu C, minerálních látek a především ta chuť, z něj činí dokonalý doprovod ke každé drůbeží pečeni. Už víte, kterému zelí dáte letos přednost?